O nás

Jsme tu pro Vás a Vaše děti každý pracovní den od 7:00 hod. do 16:00 hod.

Ve školním roce 2016/17 plánujeme provoz již od 6:00 hod. do 17:00 hod.

Charakteristika loga MŠ

Kruh = symbol společenství, celistvosti, partnerství Kruh „nezačíná a nekončí“, symbolizuje věčnost – nekonečnost. Zároveň je znamením vítězství. Dítě není objekt vzdělávacího úsilí, ale subjekt vlastního vzdělávání. Kříž, rozdělující kruh = symbol naděje , lásky Obecně je kříž vnímán jako symbol křesťanství. Kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus, je symbolem nejen utrpení a smrti, ale naděje, lásky, víry ve vzkříšení. Pro dítě je nejdůležitější láska a tělesný kontakt s rodiči. Z bezpodmínečné lásky v dětství čerpá dítě celý život. Barevnost = rozmanitost, různost dětí Jedinečnost každého dítěte je vnímána jako hodnota sama o sobě a proces jeho uskutečňování s sebou přirozeně přináší životní radost. Čtyři díly kruhu = JÁ – TY (MY – VY) – MŠ – JABULA Celistvá na smysl zaměřená pedagogika Franze Ketta. „Učím se říkat ty.“ Slunce = vnímavost k životu, život je dar, smysl Světlo je symbol lidského života. Slunce dává světlo a teplo, tak i lidé by měli být pro ostatní, zejm. děti,  světlem a průvodcem, jak dobře žít život na zemi. Vnímavost k životu je základem zdařilého života ve vztazích a naopak. Úcta k jedinečnosti člověka. Radost z bytí v přítomnosti je základem zdařilého nacházení smyslu života a naopak. MŠ = Místo pro život Mateřská škola je cíleně utvářena jako pro dítě důvěryhodný prostor, kde se můžeme s otevřeností, citlivě a ohleduplně setkávat a s vnímavostí ukazovat, že v něm respektujeme nejvyšší dobro a jsme připraveni mu dát vše, co potřebujeme k tomu, aby mohlo naplňovat s radostí svou jedinečnost a smysl toho proč se vzdělává. Jabula = Jan Bula – kněz,  který se věnoval dětem a mládeži v našem kraji. Narozen 24. června 1920 v Lukově u Moravských Budějovic. 15. listopadu 1951 nezákonně odsouzen k smrti ve spojitosti s tzv. babickým případem. 20. května 1952 popraven komunisty v Jihlavě. V roce 1990 soudně rehabilitován a v roce 2004 zahájeno beatifikační řízení.   Motivační citáty

1. A přesto říci životu ano.  V. E. Frankl
2. V každém člověku je něco vzácného, co není v nikom jiném. Martin Buber
3. Nejkrásnější pod sluncem je být pod sluncem. Fr. Kett
4. Stávám se sám sebou, když vyslovím ty. Martin Buber

Mateřská školka v klášteře Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Moravských Budějovicích

S myšlenkou zřídit v Moravských  Budějovicích klášter Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze přišel v roce 1934 dr. Antonín Nekula, duchovní správce u boromejek v Nemocnici Pod Petřínem a rodák z nedalekých Třebelovic. Obrátil se na moravskobudějovického faráře P. Josefa Opletala, který souhlasil. Sám totiž od svého nástupu do Moravských Budějovic usiloval o příchod řeholních sester do farnosti a s některými řády o tom také jednal. Po získání pozemků byla vystavěna a 6. 9. 1936 vysvěcena klášterní budova boromejek – Domov sv. Antonína. I když hlavním posláním domova byla péče o staré, nemocné a práce neschopné osoby, hned od začátku bylo počítáno také se zřízením školky. Generální představená kongregace S. M. Klementina Zaunmüllerová zažádala 20. 8. 1936 moravskobudějovický okresní školní výbor o povolení zřízení a otevření mateřské školky a o podporu této žádosti u Zemské školní rady v Brně. Zemská školní rada žádosti vyhověla a povolila dne 18. 9. 1936 výnosem č. 49246 otevření soukromé mateřské školky od počátku školního roku 1936/37.  Zároveň schválila ustanovení kvalifikované učitelky (pěstounky) S. M. Eleny Krpejškové, ale jestli službu skutečně nastoupila, není z dochovaných pramenů jasné. A zřejmé není ani to, zda se o děti starala jedna nebo více učitelek. Místnosti v Domově sv. Antonína určené pro pobyt a vzdělávání dětí prohlédla 5. 10. 1936 komise a  uznala je za vhodné. Správkyní školky byla zemskou školní radou ustanovena ředitelka dívčích škol v Moravských Budějovicích Marie Šplíchalová. Podle organizačního statutu byla mateřská školka „veřejným pedagogickým, zdravotním a sociálním zařízením, přístupným všem dětem bez rozdílu náboženského vyznání a společenských tříd“ a zapsalo se do ní 54 dětí. Už v prosinci 1936 sehrály děti ve velkém sále Národního domu své první divadlo Královna loutek. O rok později se hrála Perníková chaloupka. Divadla byla nacvičována nejen na Vánoce, ale i k Svátku matek. V září 1938 byla Marie Šplíchalová na vlastní žádost uvolněna ze správcovství. Od této doby se pravidelně stávala správkyní školky její učitelka. Marii Šplíchalovou tedy vystřídala ve funkci S. M. Consolata Jana Bártová, která v klášterní školce učila od školního roku 1936/37. Děti mohly do školky docházet i v období Protektorátu, a to až do 20. 1. 1943, kdy musela být její činnost ukončena. Jejího znovuotevření se S. M. Consolata nedočkala, protože zemřela v březnu 1945. Činnost školky byla v Domově sv. Antonína po válce obnovena od září 1945 a první poválečnou učitelkou, i když jen na měsíc, se stala S. M. Odilia Seklová a od října pak S. M. Sapientia Kateřina Motáčková. Děti školku navštěvovaly zpravidla od pondělí do soboty, přičemž ve středu a v sobotu byla volná odpoledne. Dopoledne se věnovaly vyprávěním, rozmluvám, cvičením paměti a smyslů, pohádkám a zpěvu. Po svačině byl čas vyhrazen opět na cvičení paměti, dále na tělesná cvičení, skupinové hry a zpěvu. Přespolní děti obědvaly ve školce, místní odcházely domů. Odpolední vyučování začínalo o půl druhé. Kreslilo se, modelovalo, stavělo, navlékalo, proplétalo, skládaly se obrázkové mozaiky apod. Po odpolední svačině probíhaly hry ve skupinách, v kruhu či si děti mohly hrát volně. Pokud bylo pěkné počasí, chodilo se odpoledne na školní hřiště. Vyučování končilo v 16 hodin. V září 1945 bylo zapsáno k docházce 43 dětí, ve školním roce 1946/47 pak 41. Uvažovalo se o nové koncepci stravování. Doposud si děti do školky nosily svačiny a na oběd odcházely domů. Nyní se plánovalo vyřešit oběd podáváním teplé polévky, kterou by vařila klášterní kuchyně, zatímco druhý chod, který si po dobu trvání potravinových lístků měly děti nosit z domova, by se jim ohříval. Po zrušení potravinových lístků se měl dětem celý oběd připravovat v klášterní kuchyni a rodiče za něj měli platit. Po komunistickém převratu v únoru 1948 se situace změnila a ze strany úřadů začal být vyvíjen tlak na zestátnění soukromých vzdělávacích zařízení. A tak v červenci 1948 oznámila generální představená Bohumila Langrová Okresnímu národnímu výboru v Moravských Budějovicích, aby vzal na vědomí, že místnosti užívané školkou potřebuje vrátit svému původnímu účelu, to jest pro Ústav pro přestárlé a práce neschopné. Toto rozhodnutí generální rady Kongregace Milosrdných sester se týkalo asi 40 dětí, pro které bylo potřeba najít náhradní umístění. Fakticky přestala soukromá klášterní mateřská školka existovat k 31. 8. 1948. Místnosti však nebyly kongregaci pro potřeby ústavu uvolněny. V dosavadních prostorách školka zůstala, avšak již jako postátněné druhé oddělení veřejné II. mateřské školky. Od září roku 1949 byla školka v klášteře osamostatněna jako III. mateřská škola v Moravských Budějovicích.   Z materiálů Státního okresního archivu Třebíč, pracoviště Moravské Budějovice zpracovala Mgr. Lenka Jičínská   Prameny: SOkA Třebíč – fond Okresní národní výbor Moravské Budějovice, i. č. 185, kart. 119 Pamětní kniha města Moravských Budějovic II Diecézní archiv Biskupství brněnského Rajhrad – fond Farní úřad Moravské Budějovice – Farní kronika Moravské Budějovice II